A beautiful place for beautiful people

Nikdy není pozdě na začátek.

 

Asi každý z nás už si zažil situaci kdy jsme, ať už od našich blízkých nebo kamarádů, slyšeli fráze TOHLE BYS NEMĚL, TY NEJSI JAKO ON/ONA a spousty, spousty dalších, které by nás měli nakopnout k tomu, se nad sebou zamyslet. Proč ale ?

 

Možná nejsem ten špatný já

Je třeba si uvědomit, že každý z nás je úplně jiný a nikde na světě nechodí dvě identicky chovající se človíčkové. I když jsme povětšinou směřování k tomu chovat se jak nejlíp umíme, dělat i to, co třeba nechceme, konec konců se vždycky naše osobnost projeví. A i já jsi před pár měsíci řekla dost, tohle prostě nejsem já.

 

Změna vždycky něco stojí

Kolem sebe mám spoustu lidí. Spoustu šťastných lidí, ale především spoustu zklamaných, demotivovaných a životem nalinkovaných lidí. Nalinkovanost je zlo, které říká, bacha, už je ti přes dvacet, nechovej se na patnáct  nebo bacha táhne ti na třicet, proč nemáš manželku a děti? Společnost se za několik let neskutečně uškatulkovala a když jste mimo něj, jste prostě DIVNÍ.

Nebudu vám lhát, že i já rok zpátky byla zaškatulkovaná až po uši a nejraději bych strojila svatbu a měla kolem sebe kupu dětí. Jenže ono vždycky něco přijde. I sebemenší náznak může být důsledkem velké změny. A tak se to stalo i mně.

 

Budoucnost jako z obrázku

Úspěšně jsem studovala vysokou, měla milujícího přítele, práci redaktorky, o které jsem vždycky snila, ale.. Ale pod tím vším, jsem to nebyla já. Možná, že se spokojený život předstírat dá, (ano, určitě se předstírat dá) ale mně herectví, zjevně nikdy nešlo. A tak jsem se postupně stávala sama sebou.

 

 

Škoda, že v pohádkách neukazují i druhý typ konce. Žili šťastně, i když se rozešli.

Říká se, že svůj život můžeš sdílet s někým, až když se naučíš být sama se sebou. Neuměla jsem to a nedokážu ani teď tvrdit, že jsem na tom líp. Ale pracuju. Pracuju sama na sobě, sama se sebou a to je ta největší odměna, jakou sami sobě můžete dát.

Když jsem najednou svůj život s nikým nesdílela a měla hromadu času se věnovat jenom sobě přišly první signály toho, abych dělala to, co mě baví a naplňuje, protože kdy jindy budete mít možnost začít dělat něco, co vás baví, než když jste sami? Upřímně nedokážu ani sama spočítat, kolik blogů jsem už měla a asi si nevzpomenu ani na svůj první, ale blogem, který odstartoval mou změnu byl Little piece of my happiness.

 

 

 

Šťastná Domka

Možná, že až trapně optimistický nádech blogu byl pro mnohé odpuzujícím, ale já se u psaní vždycky tak uklidnila. A jako přiznejme si. Po rozchodu přece nebudu psát příhodyy typu, jak vás všechno dojímá, že vám je šíleně smutno a že jste kdysi tohle dělali společně a teď už ty chipsy musíte sníst sama a navrch přidáte mléčnou čokoládu. Bezesporu neříkám, že tyhle stavy jsem neměla, ale přeci jen pozitiva mi více napomáhali k hledání sama sebe, ale stejně tomu něco chybělo.

 

Když nově, tak se vším všudy

Trávila jsem hodiny čtením pozitivních nebo motivujících článků, až jsem přišla k názoru, že je čas přestat snít a začít proto něco dělat. Ono je hezké přát si, ale když jenom budete sedět a čekat, tak vám do klína nic nespadne.

Vždycky jsem obdivovala lidi, kteří měli koule na to ze dne na den někam zmizet. Jen tak si třeba koupili letenky a jeli. V dubnu jsem to tak udělala i já a tahle cesta byla pro mě zřejmě tou osudovou.

Od doby, co jsem ve svých dvaceti poprvé vylétla do vzduchu jsem věděla, že cestování pro mě bude mým nejnovějším a největším koníčkem. Stalo se.

 

 

Od dubna jsem se ve vzduchu do dnešního dne ocitla ještě třikrát, nespočetkrát ve vlaku nebo v autobuse. Ono je to sice krásné trajdat si světem, ale všechno má svou daň.

Nejenže tedy povětšinou ztratíte pojem o tom, co se děje u vás doma, ale taky se klábosení u sklenky vína přemění na online videohovory nebo zprávy. Pracovat nemůžete, pokud neděláte práci u které je povolený homeoffice, no a když jste doma, máte čas už tak rozplánovaný, že když náhodou máte chvíli volna, tak jste rádi, že jste rádi a pomalu tomu nemůžete věřit. A právě tyhle dny jsou pro mě dosti nebezpečné. Nebezpečné v tom smyslu, že si řeknu, jéje, nemám co dělat, a tak si koupím letenku. Zlo.

 

A tak je tu Dora

Díky všem těmto maličkostem vznikla Dora. Spojení mě, jakožto učení se být sama se sebou, spojení cestování, které se stalo mým novým životním parťákem a spojením pisatelky, která chce prostě a jednoduše psát o tom, co ji baví. Jediné co mi naštěstí zůstalo je titul student vysoké, a to doufám i dokončím, aby se neřeklo.

Jak už jsem říkala, bylo několik pokusů, abych si začala vést web, ale vždycky jsem psala spíše o věcech, které byly populární a zajímalo to tak co nejvíc lidí, nikdy jsem u nich nevydržela dýl než půl roku. Co je pro mě tou největší motivací tak to, že ani jeden z nich, možná ani všechny dohromady, neměly takový úspěch jaký má iamdora.cz a to mě na tom neskutečně těší, protože tady jsem teprve sama sebou a dělám to, co jsem vždycky chtěla.

 

Co jsem tímto vlastně chtěla říci

Nebuďte jiní, buďte svoji a pokud máte sen, není pozdě ho nikdy splnit nebo se o něj alespoň pokusit. Lepší si říkat, že jsem to zkusil a nevyšlo to, než abych si vyčítal, kde jsem dneska mohl být.

Nebojte se změn, protože ty přijdou vždycky a je lepší je brát pozitivně, než se z nich hroutit. Přátelé a rodina vám zůstanou, i když většinu času jen virtuálně, ale pokud jsou to praví přátelé, budou za vás rádi a třeba vás i na některých cestách doprovodí.

Nedělejte to, co byste dělat měli, ale to, co chcete dělat sami. Přejte si, pracujte na tom, dávejte ze sebe to nejlepší a to co dáte, se vám i mnohokráte vrátí.

Přísahám.

 

Facebook.com

Instagram.com



Komentujte

7 Komentáře zapnuto "Nikdy není pozdě na začátek."

Upozornit na
Třídit dle:   nejnovější | nejstarší | nejlépe hodnocené

Krásný, inspirativní článek! Moc dobře se mi četl 🙂 Nebát se změn někdy bývá oříšek i pro mě, ale vždycky jsem se, ať už s negativní nebo pozitivní změnou nějak poprala.
Meet My Lovely World

Great post dear ❤
If you want check out my blog . I write about fashion,beauty and lifestyle . Maybe we can follow each other and be great blogger friends !

http://herecomesajla.blogspot.ba/

najdôležitejšie je spoznať sám seba a naučiť sa žiť sám so sebou. pretože ak nedokáže človek žiť sám so sebou, ako môže žiť s iným a ten druhý s ním? to veľa ľudí nedokáže pochopiť… ale myslím, teda u mňa určite, to bol veľmi dôležitý krok k tomu spoznať a rozdávať bezpodmienečnú lásku, milovať iných a hlavne seba :).

KEJMY ♥.

Moc hezky a upřímně napsaný článek. Je to asi dva měsíce zpět, kdy jsem začala pracovat na sobě a řekla si stop přemáhání se a všem vyjít pořád vstříc. Cítím se teď lépe a sama sebou. NA blogu makám a vrací se mi to, takže souhlasím s tebou 🙂

Líp bych to neřekla, ani nenapsala. Úžasný článek, máš skvělý pohled na život. 🙂

Úžasný článek nabitý vlastními zkušenostmi a zároveň je tak moc pravdivý. Fandím ti!

Nádherně napsáno, spoustu pravd v tomhle článku 🙂 Zrovna ohledně toho cestování, já už jsem úplně naježená, jak někdo začne říkat, kam by se rád podíval, ale nejde to, protože.. Já chtěla do Asie, tak jsem jela do Asie. Chci na Island a tak příští léto pojedu na Island. Chci jet mezitím ještě někam, ale už mi finance ubývají, tak pojedu na Erasmus. Prostě kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. A začít se musí u sebe 🙂

wpDiscuz