Traveler

LONDON. UK. 04/2018

13/04/2018

Člověk by řekl, že místo, na které se vracíte, už vás nemůže překvapit. Omyl ! Můj výletík do Londýna začal zpožděným letem z Ostravy asi o třičtvrtě hodinky a díky tomuhle zpožděníčku, jsem se ze Stanstedu do Londýna dostala až kolem druhé ráno. A zdaleka tohle nebyl jediný zádrhelek, který nás během tohodle výletu potkal.

Ostrava – Stansted – Londýn

Za pět set zpáteční letenky z Ostravy na Stansted sežene buďto hodně dopředu nebo těsně před odletem. Cena za cestu ze Stanstedu do centa se nemusí zdát už tak nízká, ale pokud si počkáte až do dne příjezdu, pořídíte lístky na autobus i do 5 liber a to už je dobrý, ne ?

Jak už jsem výše zmiňovala, náš let se z nějakých důvodů opozdil a nám tak nezbývalo nic jiného, než do Londýna vyrazit předposledním spojem a i ten jsme stíhaly tak, tak. Ale v jednu ráno jsme konečně viděly Londýn alespoň z autobusu. Z toho vyplývá ponaučení.. Mějte dostatečnou rezervu na to, abyste měli čas z letiště přejít na zastávky autobusů.

Lowcost Londýn? No to teda nevím.

Je pár destinací, kde s lowcostem moc počítat nemůžete. Nechci vlastně říct, že Londýn je jednou z nich, ale tak trošku jakoby je. Pokud si nějak striktně nehlídáte, za co a kolik utrácíte, tak to je prostě libra sem a libra tam a pak už žádná libra v peněžence.

Jakým výdajům se určitě nevyhnete, tak to je ubytování (pokud nebudete tedy ubytování přes couchsurfing, že jo). Ceny jsou tady vzhledem k jiným destinacím docela vysoké a logicky, pokud chcete byt alespoň trochu v centru, tak si připlatíte. Já, za ten můj, kdy jsem byla v oblasti Pimlica dala něco kolem čtyř tisíc a řekněme, že to rozhodně od luxusu mělo daleko, ale tím, že jsem tam jen přespávala, tak mi to ani nijak nevadilo.

Transport z letiště je dalším výdajem, který neobejdete. Tady záleží, na jaké letiště přistáváte. Já krom Stanstedu nemám žádné jiné zkušenosti, ale věřím, že google bude vědět, co a jak!

Co se týče stravování, tak máte nespočet možností. Nejlevněji vás asi vyjde nakupování si v marketech a následně si připravovat jídlo sami. Pokud nemáte možnost kuchyně, tak určitě využijte trhů nebo menších podniků, kde ceny budou přijatelnější. Jestli dáváte přednost restauracím, tak ceny jídel se pohybují okolo 15-20 liber. Pokud jste vegetariání nebo vegani, nemějte strach, těch možností je stejný nespočet, jako pro masožravce.

Kdo by neznal Londýnské metro, červené doubledeckery nebo černé taxíky? Tipuju, že aniž byste v Londýně byli, tak určitě víte, o čem je řeč. No a ani tyhle typické dopravní prostředky po Londýně nejsou zadarmo a ani nejsou jedny z nejlevnějších. Pokud plánujete být v Londýně delší dobu, určtě se vám vyplatí Oyster card, se kterou jsou ceny více úsměvné, jelikož jinak dáte za jednu cestu metrem jen tak 5 liber. Já osobně dopravní prostředky v zahraničí využívám minimálně, protože miluju bloudění uličkami, ale potom si to vybírá svou daň, kdy jsem za jeden den nachodila asi 27 kilometrů a řekněme, že nožky trošku bolí.

Netvrdím tedy, že se v Londýně nedá ušetřit, určitě dá, ale budete se muset trošilinku uskromnit.

Hele, já to tu už trochu znám, nepotřebujem mapu.

Tak přesně tuhle větu už nikdy nevyslovím. Touto cestou se omlouvám všem lidem, co kdy se mnou někam jeli a já navigovala. Špatně navigovala. Za dva dny jsem chtěla projít veškeré hlavní památky, co prostě musíš vidět, když jsi v Londýně. Pátek probíhal podle plánu, jedna strana řeky úspěšně zvládnutá! Co mě ale hrozně moc překvapilo bylo, kolik lidí v Londýně je! Vůbec si nevybavuju, že by minulý rok v srpnu bylo všude tolik lidí! S tím se pojí i doporučení. Nechoďte k Buckingham palace, pokud je zrovna střídání stráží. Pokud měříte stejně jako já, něco přes metr a půl, tak uvidíte akorát záda ostatních lidí. No a tak, zas a opět, nemám fotku paláce. Minulou návštěvu mi ji překazily cyklistické závody a teď střídání stráží. Tak třeba jindy, do třetice..

Naše procházka teda začala Buckinghamským palácem, pokračovala přes St. Jame’s park až k Big Benu. Tak schválně, kdo najde rozdíl?

S čím určitě nezabloudíte a dosti vám pomůže je aplikace London travel guide, kterou si stáhnete na google storu. Kromě toho, že vás bude navigovat, ukáže vám ty main památky, co v Londýně jsou, a tak si pohodlně, aniž byste plánovali, můžete Londýn hezky projít. (Aplikacefunguje i offline! :))

Chaina town

Jako správní umělci jsme zavítaly i do Národní galerie, která se nachází na Trafalgarském náměstí a upřímně jsem z ní byla totálně vedle. U některých obrazů jsem se pozastavovala, jak je někdo vůbec mohl namalovat. 10 z 10 cestovatelů doporučuje a vstup je zdarma!

 

Už tam budem?

Řekla jsem si po pěti kilometrech, kdy se mi zdálo, že se na mapě nepřibližuju a stojím pořád na stejném místě. Sobota. Druhý den, druhá strana řeky. Správná strana, opačný směr. Místo toho, abych se tedy blížila k centru jsem se blížila k ničemu. Ale! Kdy jindy bych se na tyhle místa v Londýně dostala? Hmmm?! Takže kromě toho, že jsem viděla pohádkový Albertův most, prošla se krásným parkem, kde mě běžci deprimovali ze všech stran, jsem si taky alespoň užila dobré kafe a oběd.

Po posilnění jídlem a pitím jsme se tedy vydaly zpět. Procházely jsme ještě větším nic. Dokonce i staveništěm, kde v roce 2021 budou nové Londýnské byty. To jste nevěděli, co ? Hm, takže tak.

 

Když jsme se teda po desítkách kilometrů dostaly do centra, prošly jsme úspěšně památky, které jsme měly na ten den naplánovány a ano, správně. Těm bystřejším došlo, že tohle je ten den, kdy jsme ušly skoro 30 kilometrů. Co si budem, nebyla to prdel, obzvlášť v mém případě, když jsem ještě dva týdny zpátky, pajdala s nechodící ortézou.

Tohle je výhled z TATE MODERN. Kromě výstav se tady můžete stavit na vyhlídku. Když vyjedete výtahem do desátého patra, tak se můžete kochat a samozřejmě.. Vstup je tady taky zadarmo! 🙂

 

V ten moment mi došlo..

..že pocit, když máte jídlo, vám naprosto zlepší náladu. Když jsem po těch všech kilometrech vcházela do obchodu, řekněme, že na mém obličeji úsměv nebyl ani zdaleka, ale když jsem z něj vycházela? Výraz jako.. Jakých 30 kilometrů?, Kdo tady mluvil o tolikati kilometrech v nohou?, Mám jídlo, je mi všechno jedno, jsem šťastná!.

Návštěva Londýna mě naučila..

Že lidem ze Skotska prostě nemůžeš rozumět. Poslední večer jsme si vyrazily do baru a seznámily se s Jakem. Kluk ze Skotska. SKOTSKA. V ten moment jsem si přišla, že moje angličtina je opravdu na bodě mrazu a moje nejpoužívanější věta večera? Můžeš mi prosím zopakovat, co jsi říkal?

Uklidnilo mě, že s jeho angličtinou mají problém i Londonéři (jakože ti, co se v Londýně narodili), a tak jsme se smáli, že v typické britské hospůdce se sešel Skot s rychlou angličtinou a Češka zase s angličtinou americkou.

Domů půjdeme brzo, zítra letíme domů..

A jak jsme si řekly, tak jsme taky udělaly. S menším bolehlavem jsme v úterý ráno vstaly a dokonce s jasnou rezervou šly na autobus, kdyby náááhodou. A nááhodou autobus nejel přímo z Victorie a samozřejmě nám ujel. Asi mě při nákupu lístků osvítilo a byl flexibilní, takže za 15 minut jsme v klidu odjížděly na letiště.

Krom toho, že kontrola na Stanstedu se snad zpřísňuje každým dnem… Připravte se, že vás nemine nekonečně dlouhá řada, ale taky to, že veškeré tekutiny budete muset narvat do jejich pidimidi pytlíku, který vám dají pouze JEDEN, a zbytek, co se nevleze, prostě letí do koše… Tak jsme jinak vyvázly bez větší újmy, teda krom dvou vyhozených humusů (to je jídlo, kdyby někdo nevěděl). Já si na frajerku šla koupit ještě knížku, na chvíli si sedly a v domnění, že brána se otvíra až 13:15, jsme deset minut po jedné vyrazily k našemu gatu číslo 52. Na tohle číslo už NIKDY nezapomenu.

Pokud jste byli na Stanstedu (já už 4x), tak víte, že mezi gaty jezdí takový vláček nebo něco tomu podobné, který vás k vašemu gatu přiblíží. Z místa, kde jsme nastupovaly, byly ukazatelé, že náš gate je chůzí asi 20 minut, a tak jsme si řekly, že to jako néé, že toho už máme nachozeno dost.

To, že jsem zmiňovala, že jsem na Stanstedu byla už 4x není náhodné. Ani za tu dobu jsem si nezapamotovala, že tenhle vláček vás zaveze jenom na gate 1-39, a tak, po tom, co se rozjel na druhou stranu, jsem věděla, že je zle. Když jsme vyjížděly na eskalátorech nahoru ke gatu 1, ať se podíváme, kudy se dostaneme ven, jsem kontrovala svoji letenku a zjistila, že gate se neotevírá ve 13:15 ale, že se v ten čas zavírá. Bylo 13:30, letadlo odlítalo z opačné strany letiště za 15 minut a my stály na gatu 1.

Dobrý den, jsem na špatném gatu..

..Řekla jsem jediné letušce, která v celé budově byla. S tím já vám nepomůžu, musíte zavolat na centrálu a říct to jim. S myšlenkou, co tady do prdele budu dělat další týden jsem zvedala telefon a volala. Větu: „Dobrý den, jsem u gatu 1 a letadlo mi letí z gatu 52.“, jsem ze sebe tak, tak dostala. Po nahlášení čísla letu mi bylo sděleno, že letadlo pozastaví a pošlou pro nás někoho, kdo nás tam doprovodí. Takže jsme jako VIP prošly letiště s jedním ze zaměstnanců, miliony tajných chodeb a když řekl, rovně přes most a pak vlevo, čekala nás ještě 2 kilometry dlouhá cesta na gate.

V té době se už k nám přidala rodinka, která taky spěchala na zpožděný let, ale do Edinburgu. Jenže.. Těm letadlo prostě uletělo a tohle zjištění vám moc nepřidá, když běžíte na to svoje letadlo, které v té době už mělo být vlastně v oblacích.

Po PĚTI KILOMETRECH problouděných na letišti jsme se dostaly ke gatu 52 a letěly domů! Upřímně už nechci tenhle pocit nikdy zažít, ale v letadle jsem zjistila, že další let je už ve čtvrtek a za 12 liber, tak jsem se vlastně nemusela ani tak honit. 😀

S úsměvem do široka jsem si užívala let domů jo a.. samozřejmě, že mi v Česku ujel i můj vlak domů, takže díky Ríšo za odvoz!

A co vy, taky máte takovou skvělou zkušenost?

 

Všechny fotky, instastories najdete na instagramu 

 

 

 

 

Komentujte

3 Komentáře zapnuto "LONDON. UK. 04/2018"

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na

Já byla v Londýně před měsícem taky s Ryanairem a taky jsme letěli na stejné letiště. Nemilou zkušenost s hledáním gatu naštěstí nemáme a divím se, že vám dali jen jeden pytlík. My si jich tam nahrabali několik a nikdo s tím neměl problém 😀 Jinak fotky máš moc hezké, úplně se mi vybavuje naše poslední cesta, kde jsme nachodili zhruba 40 kilometrů 😀 🙂

LENN

Včera som čítala tento článok, dneska mi skoro ušiel spoj do Tallinu 😀 hneď som si na teba spomenula 😀