Happiness | Youtube videos

#Vlaknroll Od úplného začátku k prvnímu úkolu

04/06/2018

Zapoj se do výzvy a doprovoď jednoho z influencerů na dvou soutěžních výletech. Takhle nějak zněla výzva Vlaknrollu, do které jsem se stihla tak, tak přihlásit.

Když si video pustíš první den,

ale zapomeneš na něj a kompletně na celou výzvu vůbec. Pak ti v hlavě problikne, že jsi se vlastně chtěla přihlásit a zjistíš, že už je dneska poslední možnost, a tak doháníš, co se dá. Jaké video vybrat a jestli to má vůbec cenu, s mými zkušenostmi, do něčeho takového jít. Tak nějak takhle vypadalo moje chaotické přihlášení do výzvy, a to jsem jsem nevěděla, co všechno mě ještě čeká.

Abyste byli v obraze, o co vlastně šlo, tak než budete pokračovat ve čtení článku, pusťte si tohle video.

Buďto postoupíš díky největšímu počtu hlasů nebo tě vyberou sami YouTubeři.

Obě možnosti vcelku nereálné. Začněme tou první. Největší počet hlasů. Svoje video jsem přihlásila poslední den, dohromady mě sleduje ani ne dvě tisícovky lidí. Tak to asi neklapne. A pravděpodobnost, že by si zrovna moje video vybral někdo z poroty? No, to ti nevím, asi to zkusíš třeba jindy, jinde.

Ahoj, velká gratulace!! Podařil se ti další krok..

Byla první slova mailu, který mi přišel v pátek kolem šesté večer. Pokud máš čas na zítřejší casting v Pardubicích, ozvi se co nejdřív. No, a tak jsem na druhý den měla ve čtyři ráno budíček a po páte vyrážela směr Pardubice. Ty mi učarovaly! Když jsem od nádraží procházela k místu srazu, občas jsem si připadala, jak Dorota v říši divů.

Na místo jsem dorazila jako první a když jsem uviděla další soutěžící, jak se řítí s doprovodem, trošku jsem se lekla, že budu nejstarší. Nebyla. Byla jsem třetí nejstarší! Nebo druhá?

Čau, já jsem Dominika a točila jsem vlog z Amsterdamu..

Zněla převážně vždycky první věta, kdy jsem se s někým seznamovala. Celkově se nás sešlo devět a díky za tak skvělé a pohodové lidi! Casting probíhal tak, že každý z nás si na pár minut šel popovídat s Kovym a Mentem, kteří měli casting společný a já se na výzvu přihlásila právě ke Kovymu.

To nejlepší na konec?

Takže já přijela jako první, potom poslouchala nadšené řeči lidí, co už to mají za sebou, a jako poslední jsem slavnostně mohla jít na řadu já. Možná i díky tomu času navíc, ze mě stihla opadnout nervozita a myšlenka, že o nic nejde ve mně sílela. Vlastně buďto to vyhraješ nebo se ztrapníš a zapamatujou si tě napořád a nebo už po pěti minutách nebudou vědět, kdo jsi.

Tak, můžu poprosit poslední?

S radostí! Mířila jsem nadšeně za klukama a byla ráda, že i já budu mít za pár minut hotovo. Upřímně mi během pár minutového rozhovoru došlo, že jsem vděčná za tuhle chvíli, která už mě samotná nakopla k tomu, abych na sobě začala víc pracovat a zároveň si uvědomila, jak moc by mě mrzelo, kdyby to byly poslední chvíle, které jsem mohla díky tomuhle projektu zažít.

Máš ještě něco, co bys nám chtěla říct? Hele, asi ne. Odvětila jsem a šla zpátky k ostatním.

Pak už jen následovaly hodiny čekání na výsledek. Co si budem. Šance jsem si moc nedávala, ať už to bylo protože moje čísla (odběrů, sledujících) byly nejnižší nebo proto, že jsem tam byla jediná holka. Ale po nějaké době se mi zase osvědčilo to, že když si správně přeješ, tak se to prostě splní.

IG post: Od čtyř ráno na cestách, abych sama sebe přesvědčila, že když si za něčím jdeš, tak to dostaneš. 🙏 Setkat se tváří v tvář, byť jen na pár minut, pro mě s natolik inspirativními lidmi mě nakoplo k tomu zase dělat věci pořádně. Včera to byl rok, co si píšu blog a vím, že poslední rok to určitě nebude. Díky kluci !
A pro odlehčení něco k fotkám.. Fotografie číslo jedna znázorňuje přípravu na stydící se fotku, ale byla pořízena tak rychle, že jsme se ani stydět nestihli. 😌 Fotografie číslo dvě naopak poukazuje na postoj typické blogerky. MenT se chytá, avšak Kovy pokulhává, ale věřím, že to do příště dožene!

V sobotu jsem vyhrála casting v Pardubicích a v neděli mířila zase do Prahy.

A od té doby jsem pořád na cestách. Dokonce jsem trhla nový rekord, kdy jsem z Opavy do Prahy dorazila za nádherných sedm hodin. Takže místo poflakování se večerní Prahou jsem byla ráda, že jsem něco po deváté dorazila na hotel a šla spát.

4:14 BUDÍČEK

Ještě než začnu dále povídat.. Jak si nastavujete budík? Já si ho totiž neumím nastavit normálně na celé nebo půlkulaté minuty. Vždycky musí končit jinak než pětkou nebo nulou. Tak jo, můžu zase pokračovat.

Jeden den se dozvíš, že jsi pozvaná na casting, druhý na něj jedeš a třetí už se připravuješ na natáčení. Stres jsem nechala už v prvním vlaku, kdy jsem jela do Pardubic a od té doby na něj nebyl ani čas. Pondělí. Natáčení. Kupodivu jsem vstala bez problému na první zazvonění budíku. Rychle ze sebe udělat člověka a vyrazit. To jsem ještě nevěděla, že moje snaha, o to nějak vypadat, bude naprosto zbytečná, ale k tomu se ještě dostaneme.

Z Prahy zpátky do Ostravy

Všechny úkoly, dokonce i místo, kam na „výlet“ pojedeme, byly do poslední chvíle tajné. Pár informací jsme se dozvídali těsně před tím, než se ozvalo slovíčko AKCE a kamery mířily na nás. Nu a právě v jedné z těhle chvil jsem se dozvěděla, že jedu zpátky do Ostravy. Pozitivum bylo, že cesta tentokrát trvala pod pět hodin a nemusela se vracet zpátky do Prahy.

Už ve vlaku padaly první klapky a jedna z nich dokonce spadla i na můj nos, padaly taky kávy a jedna z nich zase na triko Kovyho. #TýmSnů

Ambiciózně smířený tým

Během prvních pár minut jsme se s Kájou dohodli, že budeme tím ambiciózním týmem, avšak smířeným, kdyby to nevyšlo. Tudíž z toho vyplývá, že nás nic nerozhodí. Když už teda přišlo na hledání obálek, které nás měly dovést jak k našemu úkolu, tak zároveň k cíli, začali jsme se trošku potit a značnou zásluhu na tom mělo i počasí, kdy i ve stínu bylo snad +30°.

Takže my polezeme na stěnu?

Hodiny utíkaly neskutenčně rychle, obálek nám v ruce přibývalo a úkolů ubývalo. Ten hlavní byl ale ještě pořád před námi. Ostrava. Dolní Vítkovice. Lezecká stěna? Lezecká stěna. A jak se ukázalo, tak Kája, jakožto správný džentlmen, se úkolu ujal a ani ne s velkým donucením, na stěnu vylezl.

Co jste ve videu neviděli

Jelikož jsem si myslela, že k videu budou nějaké ty poznámky a otázky, přijde mi fér, vám objasnit to, co jste vidět nemohli.

#NejsmeHerci = Teda.. Já se za něj alespoň nepovažuju.  Může se zdát, že všechno pro nás byla brnkačka, ale věřte, že tedy především s hádankama jsme si lámali hlavu docela dlouho. Naše herecké výkony by si možná zasloužily Zlatou malinu, ale světe div se, většinou tyhle konverzace opravdu vznikaly náhodně mezi rozhovory, které jsme za celý den vedli, akorát před nimi vždycky zaznělo slovíčko AKCE. Ono je to vlastně těžký, vypadalo by to jinak, kdybychom stáli na místě jenom my dva, než když kolem stála desítka dalších lidí ze štábu a výsledný střih vás obral o naše kouření se z hlav a rádoby vtípky, ale není to vážně sranda, narvat všechno důležité, do pár minut.

#PročJsiSpocenáKdyžJsteVšudeChodili = Konečně se dostávám k bodu, kdy moje snaha o to, nějak vypadat, byla zbytečná! Přišlo další vystřižení a vy jste přišli o náš dokonalý a dlouhý běh po schodišti, špatném schodišti, znovu po schodišti, ale tentokrát už po tom správném, takže bacha! Neflákali jsme se a dokonce si i zaběhali.

Ale teď už teda samotné video z našeho prvního výletu. Nezapomeňte pro nás hlasovat na vlaknroll.cz a taky nezapomeňte na to, že i když jste takhle malincí, tak sny se můžou plnit i Vám!

Komentujte

1 Komentář zapnuto "#Vlaknroll Od úplného začátku k prvnímu úkolu"

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na

Moc hezké! Video jsem viděla a tvůj kanál potom taky. Jsi moc sympatická 0:)