Happiness

#Můjrokvefotkách 01/2019

03/02/2019

Říkala jsem si, že by mi tenhle typ článků mohl sloužit podobně, jako vzpomínky na Facebooku. Uznávám… Ty na Facebooku jsou vtipnější vzhledem k tomu, že je sdílelo mé náctileté já. Ale kdo ví, co si řeknu, až tohle budu číst ve čtyřiceti? Většinou jsem diáře používala sporadicky a byl to takový zvyk ho mít u sebe. Zapisovala jsem si do něj začátek a konec zkouškovýho, taky narozeniny a svátky, na které jsem pak stejně vždycky zapomněla. Letos ale bez něj nedám ani ránu..

Můj rok začal

♡ Rozhovorem s knězem

a víc svatě mi asi ani nemohl začít. Když jsem na domluvenou schůzku dorazila přímo na faru, vůbec jsem nevěděla, co čekat. Během prvních deseti vět, svádím to na nervozitu, jsem použila „Pane Bože“ a „Ježišmarja“… Asi třikrát. Pak mi došlo, že to nejspíš není nejvhodnější. Původně půl hodinový rozhovor se změnil ve dvě hodiny povídání o všem možném a neskutečně moc jsem byla za tohle setkání vděčná! No a taky jsem si říkala, že bych se mohla zajít občas pomodlit, třeba kvůli

♡ Zkoušce,

která mě čekala hned dva dny na to. Leden a únor je ve znamení zkouškového a ani mě, tohle suprový období, neminulo. Ty dny, kdy závidím mým psům, že jen leží, jí, někdo si s něma hraje nebo škrábe. Chtěla bych mít vskutku život svých psů… Aspoň to občasný škrábání? Hmm? Ne? Pak tu jsou ale ty světlý chvilky, kdy mám možnost jít třeba na

♡ Workshop!

Jak poznáte, že jste na tom s časem opravdu špatně? Když na původně domluvený dvoudenní workshop úplně během pár týdnů zapomenete a jste rádi, že stihnete alespoň jeden den. Zvukovej workshop byl skvělej! Věděli jste třeba, že zvuk Godzilly se dělal hlavně pomocí tenisky a strun? No a tak trošku náhodně vznikal i můj novej projekt s názvem

www.Motivacenaruby.cz

Je to největší časová položka tohodle měsíce a vlastně asi všech nadcházejících měsíců vůbec. Mám vlastní značku! Pořád tomu nějak nevěřím. Přijde mi to neuvěřitelný. Sada pěti sešitů už se prodává, pár plakátů a připravovaný látkový tašky. Uff, ty sešity fakt někdo bude nosit třeba do školy?! Sny se maj plnit, ale někdy je to fuška! Díky vám, co objednáváte a přispíváte tak na dobrou věc, ale i Vám, co se mnou vydržíte i během mých krizovek. Třeba tátovi děkuju, že tady je, radí mi a já se tak stala

♡ Podnikatelkou!

S předchozím rozhodnutím, mít vlastní značku, byla tohle tak trochu nutnost. Ještě bych si mohla pořídit nějakej seriózní kostýmek na schůzky. Haha. Vždycky jsem tvrdila, že podnikatel nikdy nebudu. Obdivovala jsem tátu, že to celý ty roky zvládal. Kočíroval. Měl přehled. A když tam vedle mě seděl, já všechno zařizovala, tak mi řekl, že tohle nečekal, ale je pyšnej. A já doufám, že bude mít i jinej důvod letos na to být pyšnej, protože teď třeba řeším

♡ Absolvák, absolvák, absolvák a B.A.K.A.L.Á.Ř.K.U.

Podle mě, víc než to, že letos státnicuju, na svých sociálních sítích zmiňuju práci. Tak kdyby to nááhodou někdo nevěděl…Státnicuju! A není to žádná prča. Vlastně nevím, jestli stíhám, takže jsem pořád v klidu a nepanikařím. Kromě napsání bakalářky, mě čeká natáčení vlastního filmu. Ha! Za pár týdnů (doslova) pořádáme casting na hlavní roli. Je to vtipný, kolik různých příležitostí za ten život dostanem. Vlastně když jsem na univerzitu nastupovala, tak jsem hrozně moc psala, a pak se to tak rozvíjelo, vyvíjelo až mi přišlo, že

♡ Píšu málo, chci psát víc!

Tohle jsem si asi pravděpodobně říkala, když jsem nastupovala do redakčního týmu naší univerzity. Byl to zrovna ten jedinej volnej den v měsíci, kdy jsem neměla co dělat, a tak jsem si řekla, proč tuhle nabídku vlastně nepřijmout? Tak teda zase píšu! Třeba naposledy o patologickém muzeu v Opavě. #Pořádněconovýho, stejně tak, jako byl po několika letech znovu výlet na

♡ Pustevny,

které byly pohádkově kouzelné, ale to jste mohli vidět už v předešlém článku. No ale tak nějak mě to zase dokopalo k pohybu a já letos poprvý

♡ Vyběhla

svou tradiční běžeckou trasu a myslela, že vyplivnu duši. V půlce jsem to chtěla otočit nebo zastavit a dojít. Neudělala jsem to, doběhla jsem, i když bídně. Ale zase se vracím do formy běhny! Kromě toho všechno jsem ale taky měla čas na

 

♡ Víno, prosím!

Ať už se děje, co se děje, tak je někdy potřeba čas vypnout. Takže za celej měsíc jsem byla 2x na víně (pouze jednou „pracovně“) a 1x na čaji. Neměla žádnou kocovinu, naopak měla nespočet hrnku kávy, dnů kdy jsem chtěla se vším seknout, ale víc dnů, kdy jsem byla šťastná.

No, a já už tak nějak tuším, že v únoru se tím tuplem nezastavím, tak schválně! Jaký byl váš leden?

1
Komentujte

1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na

Sice si normálně píšeme každý den, ale já si dneska udělala „Budu číst blogy den“ a říkala jsem si, že by bylo milé ti tady nechat nějaký ten komentář.
Jsem na tebe moc pyšná, že jsi zvládla takhle rozjet Motivaci naruby a ještě pyšnější jsem na sebe, že jsem ti ten nápad vnukla #noego 😀
Jinak je jasný, že ty státnice dáš, i kdyby proti tobě stáli všichni svatí, což se vlastně díky tvému začátku měsíce ani nestane, takže jsi v suchu. ♥